Můj smutek

Byl jsi mé světlo v životě,
když jsem ve vlaku našla Tě.

Mihl se úsměv nevinný,
náhle jsi v srdci Ty, jediný...

V objetí míjely roční období,
vzpomínka na ně hořce zabolí.

Něžné jaro,poté léto vášnivé,
podzimní milování voňavé.

A zima?Plná ran ledových.
Proč? To nám níikdo nepoví...

Studený sníh sype se do srdce
a v krajií nářek náš nese se.

Až slza na tváři bolavou stopu zanechá,
zašeptej krátkou modlitbu do ticha:

Bože, vrať nám štěstí naše.
ať navěky jsme spolu zase...