Jednou

Jsi jako ostrov uprostřed moře,
voda v písečné poušti.
Přístav, který se těžko opouští...
Tvůj pohled mě dokonale okouzlí,
jsou chvíle, kdy ti vše odpouštím.

Ale co když ostrov nikdo neobjeví,
vodu v poušti nikdo nenajde
a přístav se už nadějí nestane?
Co, až mě jednou opustíš?

Posilněna tebou a tvými přáteli,
Zůstávám pořád v dobré naději,
Veřím ti a na nic se tě neptám,
Vždy verně naslouchám, čekám.

Vím, že jsou věci o kterých nesmím
vedět ani to po tobě nechci.
Snad jednou budeš chtít je se mnou sdílet.
Snad jednou...zvládneme vše ve dvou.

A nebo jsme tři?
Je tohle to tajemství, které nesmím znát?
Začal si mi snad lhát?
Tiše čekám na tvou odpoveď,
Ale nenacházím ji a ani už tvůj vděk.

Opouštíš mě...