Krutá láska

Ó nekrásnější ze všech žen
kde jsi to jenom byla
já v noci prazvláštní měl sen
že jsi mě zahubila.

Smrt byla krásná z rukou tvých
tak opojná a sladká
v ní zaslechl jsem zvonit smích
zářila jinovatka.

Tvůj život jakoby se skládal z radovánek
moje už udeřila hodina
chystá se pro mě jenom věčný spánek
já smutné postavy jsem hrdina.

Umírající bojovník tě zdraví
možná jen nehrdinský hrdina
vím na slunci se zlato neroztaví
však jeho země přijmout má.

Život ten nikdy nebyl zlatý
spíš jenom matný bez lesku
někdy snad mizerný až klatý
teď dohráli jsme svoji burlesku.

I kdyby láska padala jak mana z nebe
tys byla samý sladký smích
já milovat bych nesměl právě tebe
vše roztálo by jako loňský sníh.

Odpusť mi jediná má velká lásko
že k pravdě jsem se osmělil
ty nejkrásnější ze všech krásek krásko
nevím jak rány na duši bych zacelil.

I kdybych stal se vosku měkčím
a celé noci proplakal
nešťastný osud by se nestal lehčím
vím nesmím milovat svou femme fatale.