Vzpomínám

Pavučina v rohu pokoje
setřený prach z fotky
na stole a Ty jsi už jen
vzpomínka mého životního
orloje.

Točí se svět a já pevně
stojím na dřevěné podlaze
bosá a jít pryč od tebe se
bojím.

Minuta je pro mně dnem
a den se táhne jako
nekonečný sen,ze kterého
se nechci probudit.Jen
smět se k tobě přitulit

A tak mně nech prosím snít...