Poslední myšlenka

Kéž bych tu tvou vůni lákavou
Mohla dýchat kdykoli bych jen chtěla,
Bylo by to mou celodenní zábavou
A za to odměna by ti náležet měla

Tvůj pohled něžný na mém nahém těle
Spočine měkce a hladce jako ruka tvá
I přes únavu hněteš ty tvary bděle, směle
A já chuť pražádnou už nemám být rozumná

Jenže tu sedím, za oknem šero je
Píšu ti řádky zbytečné a zmatené
Pod tíhou vzdala jsem se srdce i naděje
Ale co naplat, snad je zakleté

Jen ve snu smích tvůj slyšet smím
Jen chladný a studený polštář objímám
To jen iluze byla, že tvé duši už rozumím
Ne - Nejsem sama, se svou slabostí usínám

Hlavou mi proudí slunečné vzpomínky
Jako žár chladí a jako led pálí zas a znovu
Po tváři hladí mě tvých vlasů neposlušné pramínky
Na nic už se netěšit, mířit do vlastního hrobu

To je ta poslední myšlenka…