Natálie

Na tenoučkém vlásku,
k tanci připravena,
čeká na nápadníka a lásku,
jak ranní rosa na vycházející slunce.

Boty protančené z dnešních večerů,
ruce se třesou vyčerpáním,
na rtech stále úsměv ti hraje,
díváš se pod střechou na hvězdy
jak spolu tančí.

Jen malý okamžik jsi dámou,
ale celý život jsi paní pro bolestné srdce,
s korunkou z křišťálu mezi vlasy,
tančíš mezi oblohou a mým snem.

Pomoci jsem si k tobě musel,
jednou či dvěma sklenkami,
teď v záklonu dívám se do očí,
a nevím co na tom bylo tak těžkého.

Krok sem, krok tam,
krok, krok, krok,
šlapu jak blázen vodu,
ty se usmíváš a kroutíš hlavou…