To písmeno je ....

....šeptá mi do ucha,
bez otázek co bude dál,
vždyť není to tak dávno,
co opodál stál.
Všechno jiné
a težší se zdálo...
stačí mi málo,..úsměv tvůj a smutek utíká.
Pryč...
a já zahazuju od zamknuté skříňky klíč.

Miluju když se směješ,
tu změnu ve tvých očích...
Jsem snad v horečce
/Hořím /
jako pochodeň,
co ve svém srdci nosím.
/ ty jí dáváš sílu hořet ještě víc/

Jsi jako sluníčko v uplakaném dni,
rozzáříš místnost
jen když procházíš
můj zármutek odháníš
a mému vznášení někde daleko nad tělem bráníš.

Let motýlů,co cítím v břiše,
přikrade se vždycky,
a strašně tiše...
touhu dotknout se tě musím krotit
srdce mi zběsile začíná bušit...

Chci to takhle napořád,
aby jsi tu zůstal
měl mě rád...
nejen měl rád,
miloval,
své polibky mi daroval.

Ten pocit však zůstane,
a vzpomínka v srdci
při které hned celé roztaje
Pak je jasné,
že máš mě ve své moci...