Poslední o všem

Naše duše jsou lehoučké jak dech,
Život je těžký a my v něm máme pech,
Světla měst zas padají dolů,
Tak jako kabát plný je molů,
Říkám slovo, vyjde další vzdech,
S každým dalším dochází mi dech.

Je tu něco, co srdce jeho tíží,
Konec úsměvu, bolest života se blíží.

Ruka zábradlí, co denně svírá,
Vodu vidí, vždy do hlubin zírá,
Skočit brání mu pouze jeho víra,
Jak velká je asi celá její míra?

Je tu něco, co srdce jeho tíží,
Konec úsměvu, bolest života se blíží.

Láhev vína, kterou vždy pije,
Pro něj naděj, každý den žije,
Sklenice prázdná víno znova lije,
Ruce smutkem každé ráno myje.

Den s nocí rád v hlavě si sčítá,
Slzy padají i je hodně hlídá,
Slunce, měsíc pohledem vítá,
Život cedí přes velká síta.

Je tu něco, co srdce jeho tíží,
Konec úsměvu, bolest života se blíží.