tam

milenci beze jména
tak třeba ona a on
scházeli se zrovna tam co my
jen o trochu dřív čas těm dvěma
vytloukal od Jakuba zvon
odbíjel každou celou
pak odcházeli spolu za domy
a naše pak byla zákristie němá
jako by se s námi dělili
pravidelně a spravedlivě
a asi to tak bylo
možná po nás taky někdo přicházel
kolik nás bylo, co se mýlili
když tomu říkali naše místo
ty stěny ukrývaly přepečlivě
možná se o tom vědělo odnepaměti
co ten kostel stál
kolik nás bylo?
jedenáct nebo sto?
já vím jen o těch dvou
ten kousíček světa, ten tmavej roh
měl možná svůj zvláštní řád
každýmu měřil jen hodinu
a možná každej, co tam chodil ho znal
kdo přišel dřív, čekal nesměle na schodech
nebo prostě šel se svou holkou naklánět se do výloh
měl možná svůj řád
jen někdy děti příliš zaujatý hrou
narušily jeho běh
náš býval od pěti
i oni tam byli často
teď někdy jdu kolem
nikoho tam nevídám
možná tam taky už nikdo nechodí
ani děti si tam nehrajou
jako dřív na schovávanou
nějak je tam teď vidět