Sladká protipólko

Narůstajícím neklidem svázán,
slibem věrnosti vázán,
odcházím,byť toužící,
tvůj jen pouhý sloužící.

Snad měl bych býti nešťasten,
že jsem byl takto opuštěn,
však nejsem,přeci miluji,
oblázky,ty bílé,spojuji.

Ty bílá,já černý,
ty svůdná,já věrný.

Říká se,že protiklady se přitahují,
detaily poloviček směle dotahují
a já s potěšením konstatuji,
že rád se pro tě obětuji
všech svých kladů i záporů,
bez výčitek,hádek,odporů.

Snad jen pro to vědomí,
že mám čisté svědomí.
Však jen když se na mě nedíváš,
pak totiž svou krásou mě ovíváš.

A znáš mě,nejsem schopen myšlení,
hladím tvoji duši-za účelem zkrášlení,
jen když mě k ní připustíš,
ne,že mě teď opustíš,
dřív než nám to odpustíš,
jak jsme oba rozdílní,
za života bezcílní,
jen spolu náhle úplní
a to ná vždy naplní.

A výbuch?O ten se nestarám.
Jen tu nitku touhy odpárám
a-

ty víš,co přišlo,přichází a znovu přijde
Tak vstávej,sladká protipólko,slunce brzy vyjde.