Na vrcholu zdi

Stačí jen mávnout
a ptáci odletí
slunce se vytrátí
zmizí ta slast

Stačí jen říct
a oheň nás zaplaví
tma těla zahubí
skončí to tak

Byla to ošklivá rána, ale tvá ruka ji ztišila
Myslel jsem, že si anděl, ale byla jsi jako já
Nebe červené, láskou planoucí, chuť jahodová
leželi jsme dlouho, ruku v ruce, úsměv na tváři

Stačí jen mávnout
jen povel dát
bát se a smát
skončit to tak

Stačí jen říct
a to bude vše
utopit se vně
vlastní krve

Byla to nádherná chvíle toho času, kdy usmála ses
Pak déšť pohltil naše těla a tys zmizela v mlze
Čekám tu stále, čekám tě, přes oči v slze
asi že nepříjdeš, vždyť ani nemůžeš

Stačí jen mávnout
a loďka odpluje
zhoří nám závoje
skončíme nazí

Stačí jen říct
a schoulí se nebe
pozvou mě dveře
a já půjdu dál

Postavili zeď, za kterou schovali mé jediné slunce
mé nebe hvězd, mé sny, mé druhé srdce, Tebe
dlouho jsem stál, slzy v očích a cihly šedé
až jsem se rozhodl, budu tě mít...

Stačí jen mávnout
stačí jen říct
Stačí jen říznout
Stačí jen stít

Mé nohy zlámat
vyškrábat oči
rty k sobě spárat
a vymáchat v moči

Lezl jsem vzhůru za dlouhých nocí až k samotné klenbě
lezl jsem a doufal, že za zdí tě najdu
tam, na vrcholek zdi, k samotného řádu
jsi vyšplhala též, ta noc měla být bez konce
ale skončila záhy...

Stačí jen mávnout
stačí jen říct
Stačí jen říznout
Stačí jen stít

Mé nohy zlámat
vyškrábat oči
rty k sobě spárat
a vymáchat v moči

Ta noc však konce nikdy neměla, stále tam na zdi sedíme
nad námi hvězdy a bolest pod námi a láska všude okolo