Odcházíš

Slunce zakrývá tvou tvář.
Pro mne vždy tak krásně vypadáš.
Tvé vlasy, oči září,
laskou nepoznanou hoří.

To slunce, jenž ve svém srdci máš,
je tajemné jako snář.
Pátrám prsty po tvé duši
v očekávání, že ucítím, co tuší.

Stojím tu teď sám a sám,
jen na tebe lásko vzpomínám.
Jsi poklad, láska, přítel můj.
Natahujíce ruce prosím chvili stůj.

Zklamaně hledím na tvou postavu,
ty opět mizíš mi do davu.
Srdce bolí, duši se stýská
v naději že tvoji lasku získá.

V západu slunce sedím s kyticí růží,
v rukou mačkam dopis napsaný tuší.
V něm láska má je sepsána,
já marně čekal od rána.