Obavy

Myšlenky černé, jenž v hlavě víří,
pocity bolavé, jenž srdce tíží.
Pálí mne a vrásky dělají,
světlo i tma mou duší zmítají.

Milenka tvoje a horká touha,
princezna spanilá a taky coura.
Vášeň jenž spaluje, chtíč jenž nás poutá,
křehké jest spojení, chvíle jen pouhá.

Jsem pouhé nic a chci být vším,
jsem pouhým snem a také blouzněním.
Až pohár lásky vypiješ do dna,
bolest já prožiji, znova a znova.
Z osudu trpkého obavy mám,
ty chvíle prožité, já dobře znám.

Až se mne nabažíš, vzrušení zmizí,
budu jen vzpomínkou, budu ti cizí.
Jediné slovíčko můj osud zpečetí,
to slovo dobře znám, je to mé prokletí.