Troska

Šlapeš mi po nohách
Po kamení
V naději, že se změní v prach,
že nedojdu za žádným jiným,
že budu plazit se po cestách
a pak to vzdám

Lezeš mi po těle
Odlupuješ kousky kůže
Znetvořuješ mé stěny
V naději, že nikdo nikdy
nezamiluje se do ženy
s jizvami na obličeji

Provrtáváš se dovnitř
Obnažuješ má střeva
Vykucháváš je z mého těla
Bereš si srdce mé
Chceš ho jen pro sebe
Jen z pocitu sobeckosti
Lámeš moje kosti
V naději, že nikdy jiný
nebude už o mě stát

Tak říkám : "Lásko, gratuluji..."
Tvá troska bez touhy milovat
Tvá hromada kamení,
k níž nevedou cesty
Schovaná před všemi nástrahami
Čekám tu na tebe
Až budeme sami,
pohřbím tě v prachu svých vzpomínek
Zbyla jen bolest a zbyl mi vztek
To jediné, co ti mohu dát
Troska, kterou nikdo jiný
nikdy nebude už milovat...