Proč?

Proč vždy když si nevím rady,
obrátí se ke mně zády?
Když mě bolest srdce svírá
ona jen tak tiše zírá.

R: Musím tišit svoje city
jinak bych byl smíchem bitý.
Avšak to je úkol těžký,
jak jít pěšky, když máš běžky.

Přál bych si ji tiše zpívat,
musím se však pouze dívat.
Nemohu si nějak troufat
zbývá mi jen doufat, doufat…

R: Musím krotit svojí duši,
nechovat se jako v buši.
Avšak to je úkol těžký,
jak jít pěšky, když máš běžky.

Každá jiná z žen na zemi
ukradená plně je mi.
Jen ta jedna, jediná,
tak krásná a nevinná.

R: Musím dělat, že nic necítím,
všechny city časem vymítím.
Avšak to je úkol těžký,
jak jít pěšky, když máš běžky.

Asi na ni zapomenu,
naleznu si jinou ženu.
Avšak city, které byly
trhají mi stále žíly.

R: Nejde dělat, že nic nebylo,
sice by se mi to líbilo.
Avšak to je úkol těžký,
jak jít pěšky, když máš běžky.

Teď u vysokého smrku
přikládám smyčku ke krku.
„Zkoušel jsem žít bez tebe,
To člověka dojebe.“

Už dohořel lásky plamínek
z citů je jen kupa vzpomínek.
„Získal jsem lásku jen k Tobě,
no a teď usínám v hrobě.“