Až

voblíknu se do černýho
dej vědět
až budeš odcházet
co bylo krásnýho,
spálim v zahradě
nechám vítr,
aby krad,
co zbyde z toho,
co měl jsem rád
počkám z piety
jednu, dvě minuty
až dohoří,
vyhasnou uhlíky
popel sesypu ke kytkám
a na tkaničkách uzlíky
na zanamení smutku udělám