Dopis

Můj princi,
ty ani nevíš,
jak jsem ráda,že tě mám,
každou chvíli sama se ptám,
co asi děláš v tuhle chvíli,
kde je Tvůj kůň bílý,
kdy nastane den,
až Tě spatřím na vlastní oči,
kdy poznám svět,
který se láskou točí...

Můj princi,
ty ani nevíš,
jak moc se teď cítím sama,
jako by velká zeď stála mezi náma.
Jsi blízko, a přitom mnohem dál,
jsi sen, který chci aby se stal.

Můj princi,
kolik mailů už jsme si asi napsali,
kolik slov, vět a řádků,
kolik už asi uběhlo pátků....

Můj princi,
proč je mi teď najednou tak teskno,
když dlouho jsem Tvé řádky nečetla,
i když mailová schránka je starých řádků početná.

Můj princi,
stále dokola poslouchám tu píseň jedinou,
kterou mám s Tebou spojenou,
tu, ve které jsi princ v bílé košili,
kterou Ti služebné rády ušili.
A já jsem princezna zavřená ve věži,
cítím se bez Tebe jak svázaná v otěži.

Můj princi,
čekám na Tebe každým dnem,
kdy splní se ten krásný sen,
až vysvobodíš mě z toho smutku,
zbavíš se všech špatných skutků.
Čekám na Tebe,
v šatech dlouhých,
kéž by zbývalo už několik minut pouhých.

Tvá princezna