Snění

Večer vchází do mých dveří,
srdce se něžně svěří,
že chce na Tě vzpomínat.
Ten proklatý jeden sval,
uhání jak kůň svůj cval,
a unášet se nechá má mysl,
i když už dávno to nemá smysl.

Vzpomínám na Tvé oči,
na ten podivný drahokam,
jak já bláhová myslela,
že Tvé oči znám.
Zradily mě, jako ty sám.

Vzpomínám na Tvé náručí,
jak já byla v Tvém područí.
Milovala jsem Tě se vším všudy,
slova Tvé mi zní jako dudy,
táhne se jejich zvuk,
byl jsi jediný "můj kluk".

Dal jsi mi sbohem, že jinou dívku máš,
dal jsi mi sbohem, že pěníze hrají velkou roli,
dal jsi mi sbohem, a teď hodně počítáš,
dal jsi mi sbohem. Copak Ti to za to stojí?

Už nedrnčí mi telefon,
a nehlásí, že mi on,
moje láska největší šeptá něžná slova,
.... tak moc bych je chtěla slyšet znova...