přiznání mého nitra...

Cítím tvůj dech...cítím každý tvůj dotyk...výdám tě ve svých snech...však tam nejsi proti...slyším tlukot srdce...který patří mě...proč vedle tebe není mi lehce...vždyď k sobě patříme...chvěji se...a přec vedle tebe stojím...avšak políbt tě...toho se bojím...do hlubin zatracených padám...a ty mě srázíš k zemi...v tvých myšlenkách marně bádám...jenže bez tebe smutno je mi...chci podlehnout touze...a vsadit vše co mám...však netrvá to dlouze...člověk jako já zůstává sám...chci zkrotit své city...chci vymazat svůj sen...chci zpomalit vzrušující kmity...chci tě vyhnat z hlavy ven...chci být pouze kamarád...bohužel ten by taky rád...okusil kousek tvého těla...ano lásko, to bych chtěla...jsi pro mě můza...co hladí mé nitro...však ve mně lpí můza...že končí můj sen a přichází jitro...byla's mou láskou...a jsi jí napořád...byla jsem tvou kráskou...však ztratila jsem vše, když dávala jsem poslední mat...