Zrazená

Po tobě zbyly mi jen slzy pouhý,
Proplakaný noci dlouhý.
Slunce zalezlo za tmavý mrak,
K zemi sklápím svůj zrak.
Tvým krásným lžím hloupě jsem věřila,
Lásku, srdcxe a naději do Tebe vložila.
Z toho teď zůstal mi slzavý den,
Naděje rozplynulá jak mlhavý sen.
Byl to snad jen vrtkavý cit?
Touha ve Tvém náručí se skrýt?
Časy byly krásný, snad až moc,
Co z toho je teď? Bolestná noc.
Srdce, co rozšlapané na prach je,
Prach sfoukl vítr, co bere naděje.
Tohle se nikdy nemělo stát,
Proč já hloupá nechtěla to vzdát?
Život prý je boj, mám bojovat dál,
Tak říkals to ty, mého srdce král.
I pohádky maj svůj konec,
Té naší zazvonil zvonec.
Konec však dobrý vůbec není,
Hlouoý zvonek stále zvoní.
Ještě než navždy utichne můj hlas,
Přála bych si říci, že šťastná jsem zas.
Však na štěstí dávno se nehraje, není to hit,
Tak pozor si dej, co je opravdový cit,
Ať neskončíš tak jako já,
Která byla JÍM navždy zlomená…