Touha...

Večerní ulicí prošla dáma,
hlasy lidí utichly,
když šla tou nocí sama.
Krok za krokem lampy hasly,
jako zuřící zvíře v kleci,
jako dravý oheň v peci,
vidím já tu dámu v rouchu,
v dáli slyším, bzučet mouchu.
Zuří, chtěla by ven z té klece,
chtěla by utéct z rozžhavené pece.
Nemůže však,
nemá kdo ji zachránit.
A až někdo přijde,tak,
vybouchne jak sopka žhavá.
Neutichne, bouřit neskončí.
Ale byla to jen noční můra pouze,
sen, o mojí nezkrotné touze.