Včera...

Včera se Tvoje ruka zas
po dlouhé době dotkla mojí,
prsty se spojily a já jsem poznala,
jak krásné je být součástí Tvojí.

Byl to jen okamžik pouhý,
vteřina nekonečná,
já přála si ať nekončí,
ať je věčná.

Celým tělem mi projel mráz
a otřásla se celá duše,
proč k Tobě cesta nemůže vést snáz
a proč to nejde jednoduše?

A tak nastává další den,
kdy mi budeš jen scházet,
na Tebe myslet nemůžu,
láska zůstane jen fráze.

Zas dělat jako že nic,
že nic se nestalo
však uvnitř mého srdíčka,
zas kousek tepla zůstalo.

Mám Tě víc než ráda,
však jak to říct,
buď nic a nebo kamaráda,
stěží mi teď můžeš dát víc.