Na konci

Jsem sám v síti svýh neduhů
cítím, že dlouho tu nebudu
stíny mou duši chladně si zaclání
miláčku pospěš můžeš mě zachránit.

Teskný mám pohled a skelný zrak
v nahotě tmy marnost je znak
pod rouškou času, který se mění
prodávám sny jak svoje jmění.

Těžký je vzduch stejně jak lhaní
už není čas smrti se bránit
těžknou mi ruce, nohy i hlava
umírá tělo a duše je slabá.

Nenech si štěstí jen pro sebe
rozdávej radost dokud to jde
na konci knotu, který dohoří
ucítíš teplo, co klid dotvoří.

V náruči vždycky lásku měj
radost a úsměv každému dej
na zemi není krásnější cit
a bez něho tady nemůžem žít.