Děkuji...

Slunce hřeje, Měsíc chladí,
osvěcují stromořadí,
Slunce za dne, Měsíc v noci,
já zůstávám tu bez pomoci.
Bez pomoci a sama...
Tak nešťastná a bezmocná,
pode mnou hluboká je jáma
a já samotou jsem nemocná.
Pak v dálce světlo spatřím,
Ty jsi to světlo!
Teď už vím, kam patřím,
štěstí do mě vlétlo.
Celé mé tělo se horkem zalije
a všechny mé smysly pokryje růžová fólie.
Pak červená se k ní přidá,
pokud se spálím, bude to bída.
Růžová způsobí to, že chyby na Tobě nevidím
a že ostatním jejich štěstí nezávidím.
Červená zaviní touhu po Tvém těle,
někdy i celou noc na Tebe hledím bděle.
To jen Ty jsi mým teplem v chladných nocích,
když tiskneš své tělo na mé
a své horké dlaně držíš na mých bocích.
Proto děkuji Ti za to vřele,
že mám Tě za milence i za přítele.