Nehledám, netoužím, ústa němá...

Nehledám, netoužím, ústa němá...
jsem jen hejno vos a včel, co Ti srdcem bodá.
Necítíš bolest, to zas jenom já ,
zas jenom já... a nesmím se Ti oddat.

Po kapkách teď stékám k Tobě...
jsem slza co na zem padá.
Nenajdeš cestu snad ani v hrobě,
má duše bolí, má duše uvadá.

V tajemných nocím za svitu luny...
jsem ta co tiše sténá po tvém boku.
Jméno pana Ferdinanda a slečny Kateřiny
je vryté už jen na náhrobku.

Nehledám, netoužím, ústa němá...
našel jsi cestu ke mně.
Jsi to ty a jsem to taky já,
konečně jsem teď v tobě a ty ve mně...