Jen naše láska nám život dotváří!

Prosím o lásku tvou,
stávám se posedlá tebou,
myslím na tebe i když nemusím,
chci tě po každé - když tě vidím.

Škoda, že mi řvát do světa nedovolíš,
jak je má láska k tobě větší a větší,
důvod samozřejmě znám,
ráda na něj zapomínám.

To mi za zlé neměj prosím,
skvěle se totiž cítím,
a ty to moc dobře víš,
proto mě vždy pochopíš.

Lidmi stejnými zůstaňme,
ty krásné chvíle mějme,
láskou vzduch zamořený,
srdce touhou zaplněný.

A já ti slíbit můžu,
že ti nikdy nezalžu,
nikdy mi z úst lži nevyšly,
za potřebí mi u tebe nebyly.

Jen to si měl slyšet ty - lásko,
nic proti Vám panstvo,
ale on se to nikdy nesmí a nedozví,
že je pro něj tohle vyznání!