Jak mne to rmoutí

Každým dnem, jediným střetnutím,
ten cit nezmizí jak ruky mávnutím.
Je tak prudký a zároveň milý, přesto jed,
kterak je hořký, však chutná jako med.
Nemůžu se ho zbavit, a možná ani nechci,
cítím jeho pomoc, ale jen mě smaží v peci.
---/---
Do jeho očí, utápěla bych se na věky věkům,
už je pozdě na omluvy, sláva ztraceným vděkům.
Nechtěla jsem to, a přece miluji,
nenávidíš mě, jak toho lituji.