Čarodějka

Umění čarovat prý není Ti vlastní,
jak je však možné, že má mysl básní?
Tvá duše je svá a otrlá, Tvá duše je krásná, i když je opilá.
Tvá duše nebojí se sny si malovat, Tvá duše umí jistě milovat.

Jsi totiž čarodějka mocná, co ošálila duši mou.
Jsi totiž čarodějka mocná, co uhranula duši mou.
Jsi totiž čarodějka krásná, co zaslepila rozum můj.
Jsi totiž čarodějka krásná, co oslnila mne stůj co stůj…

Jen mi to řekni, jak si mne uhranula, mou duši k té Tvé nevědomky upoutala?
Jsi totiž čarodějka mocná a mne si omámila, proč je to tak krásné bys mi prozradila?
Jen mi to řekni, jaké kouzlo si použila, mou duši tím kouzlem zahalila?

Jsi totiž čarodějka mocná, co ošálila duši mou.
Jsi totiž čarodějka mocná, co uhranula duši mou.
Jsi totiž čarodějka krásná, co zaslepila rozum můj.
Jsi totiž čarodějka krásná, co oslnila mne stůj co stůj…