Snad

Stojím tiše před Tebou,
ptám se hlasu srdce,
mám Tě něhou zahrnout,
nebo mám jít přece?

Vím, že důkaz naší lásky
leží někde na dně moří,
projdu letmo Tvým stínem
a ptám se jestli láska hoří.

To by možná celý svět
tonul v jednom plameni,
bojím se, že Ty v to věříš,
pomalu skláníš hlavu k rameni.

Něžný pohyb Tvé ruky,
známá vůně Tvého těla,
když tvá ruka pohladí mě,
cítím, jak bych se rozhořela.