Láska a učení...

Seděla mezi hromadou učebnic
Neznala jeho, neznala vlastně nic
Marně si zoufala,
Marně si troufala,
Dostat to všechno do hlavy,
Když jí to vůbec nebaví.
Chtěla vědět,
Proč tu teď musí sedět,
Když srdce její láskou hoří,
Bohužel k neznámému,
Klukovi krásnému.
Měla by se teď učit, ale copak to jde
Když ten kluk někde teď běhá a ona neví kde?
Stýská si, zoufá si, srdce její pokoj nemá
Ale nakonec ji nezbude, než jen sama s učebnicemi sedět doma…