Vášeň?

Už dlouho čekám boha lásky,
ale přesto jde mu mé srdce vztříc
na kamenitou a neschudnou cestu,
kde už skončilo pod závějemi slov
a gest mnoho životů.

Podám mu můj pohled, ale on chce víc.
Přilne se mi pod kůži.
Je jako malé dítě. Něžný, měkký, teplý a milující.
Nedokážu se bránit té náruči vzpomínek.
Pohltil mě celou, ale malý plamínek
nejistoty ve mně přece klíčí.
Pomalu jako růže vzkvétející z listu.

Chci ji utrhnout a spálit tím plamenem,
ať ví ,co je to bolest.
Já ji taky začínám poznávat.
Tápu ve tmách, chodím nerozhodně z jedné na druhou stranu
a nakonec v tom bludišti citů, v té spleti něžností nacházím Tebe.

Přicházíš naproti a máš kolem sebe zvláštní pocity.
ze začátku je nedokážu mít ráda,
ale oni mě stále pohlcují svýma očima.
Vnášejí do mě pocit jistoty.
Už vím, proč mě nutilo mé srdce jít naproti mému příteli.
To proto, abych nalezla Tvé já...