Obraz

Sedím v pokoji plném nepořádku a zmatku,
snad jako by se v něm zrcadlil střípek mé povahy.
A přede mnou stojí bílé plátno,
zlověstně na mne zírá svou prázdnotou,
která mne dráždí a vybízí k útoku.

Přemýšlím...
Chci malovat obraz bez falešných poklon,
tak typických pro dnešní dobu plnou lží..
Štětec se pomalu zarývá do bílé kuže plátna
a první kapky krve se derou na povrch.

Nakonec maluji portrét.
Portrét člověka, o kterém by se dalo říci tisíce slov,
a přece by ani kouskem nestačila k pochopení.
Portrét člověka, k němuž chovám takové city,
které už ani obrazem, jenž za mne mluví lépe než má ústa,je nedokážu vyjádřit.

Slova jsou jen slova a obraz je jen obraz.
Nic nedokáže vyjádřit pocity člověka, které v sobě chová.