Nekonečná

Nekonečná

Obloha posetá stovkami světýlek
Září tak jasně
A malý motýlek
Létá tak ladně.

Snáší se, klesá,
Padá pořád níž,
Na pasece, vedle lesa,
Má svou tajnou skrýš..

Vezme sen,
- letí pak pryč
a když je den,
hlídá si klíč.

Každou noc obletí
Celý spící svět,
Nikdo ho nenutí
Vrátit se zpět.

Každou noc rozdává radost i žal,
- častokrát kdo si co přál,
splnil, aby klidně spal.
- neváhá pak a letí dál.

Kde se sny berou,
Je pro lidi záhadou.
Malý motýl neví nic
- je Nositel, nic víc.

Ona skrýš je tajemná,
Sama sny vytváří,
Od všech lidí přání má,
Čte je z myslí, z tváří.

Když myslí na sebe lidé dva,
Může se stát,
Že o sobě bude se jim zdát,
- pro ně krásná výhra.

Musí chtít,
Stačí snít
A se svým snem si hrát,
Rádi mít,
Co nechávají si zdát.

A tak sny i přání
- po krátkém prozkoumání
naleznou svůj cíl,
a proto sen, aby žil,
spánek prodloužil.
Pak lidi vstanou s dobrým pocitem,
Bez vidin chmury nad světem.

A malý motýlek?
Nestará se – jeho bledá líc
Vyjadřuje podiv – je Nositel, ne víc!
Zas obloha posetá stovkami světýlek –
Motýlek vylétá…