Proč ta růže uvadá?

Řekl jsi mi: „Nech mě žít a jdi zase dál.“
Tvá slova pro mě těžká jsou,
někdy mám ale pocit, jako by ses bál,
bál, že temné síly tě odnesou.

Strach a nejistotu v očích máš,
tak krásné to s tebou bylo,
kde je ten společný život náš?
Jen zbytky nejistoty a žalu tu zbyly.

Život někdy lásku na střepy rozdělí,
každý si v tu chvíli peklem projde,
kousky ostrých skel nás podělí,
kdo a kam na konci cesty dojde?

Cítím hroty ostré na ruce mé,
krev pomalu stéká po hebké kůži
získám někdy zpět srdce tvé?
Srdce, které dalo mi kdysi růži.

Růži jako symbol štěstí a lásky,
ach - ta slova tak slepá byla,
krásně jsi mi hladil vlásky,
chtěl jsi, abych jen s tebou žila...