Kéž nevzdám se odvahy
do snové zahrady
odleskem hvězd
potulných cest
nechám se snést
z rezavých mostů
z nicotných postů
přes veškerou lenost
postavím pevnost
skrz černou řeku
ve víře našich věků
u hospodského stolu
kde setkáme se spolu
slepím svůj slepý úděl
z rozbitých skel
ze stínů našich těl
do andělských perutí
po řasách mávnutí
snesu se úmorem večera
modlitbou pro anděla
do spánku
archanděla Michaela...