Bylo nebylo..

Za jasného dne,
Prší mu na klobouk,
Jeho naděje pomalu schne
Cítí se jako nejmenší brouk.

Za letního večera,
Natrhal mi pugét růží,
Jako by to bylo včera,
..Vepsané do paměti tuží.

Za barevného podzimu,
Ukázal mi svou říši snů,
Však já neviděla nic,
jen ostrou tmu..

Za třpytivého zimního rána,
Schovává se pod čepici,
Aby ho náhodou nepotkala vrána,
Nebo aby nespatřil světici.

Chce být sám,
Stranit se směšných dam,
Chce být svého světa král,
Aby se vkročit do něj nebál.

Avšak měla jsem jej ráda,
..Dokud mi neukázal záda
a jak do svého světa padá..