......

Umírám každým večerem
za odvráceným nebem
při písni mylných myšlenek
svitajících nadějí hvězd
vychýlení z všedních cest
Sledujícím pohledem měst
šíří se zvěst o tajném přání...
Nemám zdání
zda plnit sny se dají
nebo jen fantazie si s námi hrají
V očích souhvězdí
místo srdce nebe
ach,...
jak z pocitu beznaděje mne zebe...
Ledové kry na stínech
lásky...co na duši
zanechávají vrásky...
Mléčnou dráhou unášet
se bez pocitů...
Neprocitnout..
létat nebeskými jiskrami
kde den je nocí
a noc dnem...
Kde nejsou konce
mezi fantazií a snem...
Planety obydlené jinými rasami
které za blízké kolem se vydávat
smí...
Jak za letních bouřek
v srdcích lidem na Zemi hřmí...
Nikdo neví, co ještě se smí...
Konec?
Hřích nemá hranic...
láska počátek
Asi se vše vrací nazpátek...