Naposled

Podej mi ruku, lásko,
dnes už naposled.
Podej mi ruku, lásko,
dnes umře celý svět.

Stoupni si a mlč, zlato,
jen jednou Tě obejmu,
dnes už naposledy vzato.

A vybrečím se Ti v náručí,
už za sebe neručím.
Až odjedeš, bude všechno někde pryč,
navždy ztratíme od naší lásky klíč.

A ne, nehlaď mě po vlasech,
to přece nepomůže, mám já to ale pech.
Prosím, polib mě,
dnes poprvé a nadosmrti naposled,
prosím, klečím tu přece skoro v hlíně.

Ty nedbáš.
Rtů se dotkneš jako by ses nedotknul,
přitom jak na dlani mě tu máš.
Ve vlaku mizíš, Ty, moje srdce,
ale vzdávám to celkem lehce.

Teď odjíždíš za tou druhou a už první,
zahazuješ skoro rok,
po který byli jsme si věrní.
Není láska,
jen lhostejnost.
Tak nechávám Tě jít,
mám všeho po krk, DOST!