Sbohem, má Múzo

Z požitků našedlé noci
usedá ve mně zvláštní pocit -
bodnutí do zad dýkou z červánků,
prolití krve plačících beránků.

Sedavá píseň zvučného Kryla
v okamžik letmý se ukryla -
zpěvák by z toho hrůzou pěl,
básník by snad oněmněl.

Avšak já neztrácím hlas,
pro Tebe a pro svou vlast -
ač mám už někdy všeho dost,
pěju ódu na radost.

Zahraju Ti poslední píseň,
kterou učila mě trýzeň -
a s posledním slovem
dám Ti, má Múzo, sbohem.