Verše ducha

V ospalém tichu sní,
vánek smutku ledový.
Jediná v něm věta zní,
k lásce volá
zesnulý...

Kdyby nám tak vítr vál,
žalem v krásném soumraku,
duši mou by zpovídal
ve Tvém černém oblaku...

Kdyby nám tak vítr přál,
vrátil bych sek začátku,
před píseň pláče katedrál,
před dotek něžných polibků...