O úžasné noci a krutém ránu...

Cítíš to stejně jak cítím to já,
od první chvíle jsem Tvůj a Ty má.
S mým prvním dotekem cítím Tvůj žár,
s Tvým tichým vzdychem pak vzdychám i já.

Držím Tě v náručí, líbám Tvou tvář,
jizvičku malou co nad okem máš.
Tahle noc má lásko patří jen nám,
dnes jen Tvůj já jsem a Ty jsi jen má.

Jen jedno přání já před Bohem mám,
ať noc je nejdelší jakou jen znám.
Zvon však čas měří, zvoní bim - bam,
už jen pár minut Tě pro sebe mám.

Pak už jen úsvit a pekařský krám,
koláčky, houska a v pet-lahvi čaj.
Přes celé město ve své mám Tvou dlaň,
čas krutě běží já nemyslím naň.

Myslím kdy zas lásko spatřím Tvou tvář,
líbat Tě budu a něhou Tě hřát.
V tu chvíli netuším, co už jistě víš,
nebude příště za láskou je kříž.

Nevěřím, nechci, v hlavě mám tíž,
srdce mně umřelo - proč?
Jen Ty víš...