Balada o životě

Balada o životě

Lidské city, křehké jak právě vykvetlé poupě růže,
koupající se v ranních krůpějích rosy,
skrývají se za tlustými zdmi betonových kasemat,
vyhlížejíce jak ponocný rána denního světla.
Světla které nepřichází

Zůstávají jen vzpomínky, uhasínající uhlíky ohně
Vzpomínky na přicházející vůni jara,
na ptáků zpěv ve vzkvétajícím mlází.
Na slunce svit, na toulky ranní rosou,
na zemi, matku veškerého bytí
po níž jsi chodil
a nohou bosou vnímals krásu života.

Lidské city, lilie bílé, jichž právě rozvíjející se poupata
spálil náhle přišlý mráz,
mžourají očima opuchlýma po stěnách z betonu.
Chtěly by vyjít ven ale je jim stále ještě zima,
velká zima
hrozná zima
tak hrozná zima…..