Matěj

jedna velká lež
je to svět ve kterém žiju
stíny nad mou hlavou křičí běž jen běž
když smutkem kráčím a o pravdu se biju

věřila jsem v pravdu
že láska hýbe světem
je to jako v pořadu
žij a víru nechej dětem

chtěla jsem být ještě dítě
snila jsem svůj sen
žila jsem ve vlastním světě,
věřila a doufala v každý další den

pak jsi přišel ty
nabízel jsi krásnou lež
já nedělala drahoty
a jak princezna, vystoupala v nejvyžší věž

čekala jsem dlouhý čas
že se pro mne vrátíš
psk přišel ke mně temný hlas
a řek, že mou lásku ztratíš

nevěřila jsem mu ani hlásku
věřila jsem v naší lásku
čekala jsem dál a dál
a jednou si tam zase stál

díval jsi se mým směrem
postávals tam mezi dveřmi
viděls už jak v před se derem
dals mi ruku a řek jen ,,věř mi"

věřila jsem
snad až moc
v náručí tvém
trávila jsem den i noc

chtěla bych dál věršovat
náš konec sem napsat

nemůžu však,
nemám sil
snas se na nás temný mrak
a všechnu lásku zahubil

chtěla bych to dokončit
dopsat poslední verš pohádky
chtěla bych to pozměnit
aby sen byl delší, ne tak krátký

nemohu však
lhala bych
bylo to tak
krátké a smutné jak fetákův poslední vpich

závěrem snad říci jen
že svět je veliký a zlý
láska že je lží a milovat je sen
a že pohádka nese méno tvý...