Dřív než ožiješ v mých snech

Dřív než ožiješ v mých snech,
v suché hlíně hlubokého květináče,
probdím noci na křídlech,
v kořenech rozkvetu tím pláčem.

Na kamenech z kůže hadí
svléknu se a tou krutou zimou
umrznu, abys mě zas pohladil
duší těla, řečí němou.

Pro radost z Tvých náhlých doteků
vykoupím bílou záři hvězd,
pro hladovění z polibků
rozpráším zbytky prachu z cest.

Dřív než ožiješ v mých snech...