Dům z iluzí

Paprsky v blátě
v tý noci černý,
nevidomý světlo tmou
objímá tě,
když tvář má sílu lhát,
jenom lhát.

Prosím, neber mi dům z iluzí,
co stavěl jsi mi před zimou,
teď prochladlá jsem v louži, vím,
že stavěl jsi ho přede mnou.

Doteků Múzy
do rány živý,
opilosti z vín – podléhám,
v objetí lůzy
vidím zas jenom Tvůj stín,
jenom stín.

Prosím, neber mi dům z oblázků,
co stavěl jsi mi do vína,
teď umírám tu pro lásku,
co stavěl jsi jen do klína.

Hledám Tě v písních,
pár melodií
vrací mi zpátky Tvůj hlas
a v závějích,
když padá sníh změním se v mráz,
změním v mráz.

Prosím, neber mi dům z perleti,
co stavěl jsi mi na podzim,
teď opadám jak list jen tím,
že stavěl jsi pár krutých zim.

Bráním se touze,
krajině snů,
kouzlem nevyřčeným půjdu dál,
bolestí z nouze,
samotou zim, když samotnou
necháš mě stát.

Prosím, neber mi dům z myšlenek,
co stavěl jsi mi do kůže,
teď hledám marně lék,
co stavět mi dál pomůže.