Čarodějka

Mít tak sílu přeplout oceán,
běžet do dálky, ke smíchu rán,
skočit z mostu, zabít strach,
smazat kroky v pochybách.

Do tanců havraních křídel
zarýt stopy sladkých jídel,
v nekonečné zimní touze
přejít stěnu pouhým kouzlem.

Když únavou upadám do peřin,
zjevíš se mi, když věříš
v té tmě ještě na zázraky,
ve znamení a mně taky.

Nečekám na zázrak co nás spojí
zaklínám naději svou i Tvoji.
A ty sám zůstáváš uvězněn
ve stovkách jiných jmen.