Zapomenutý čas

Zapomenutý čas

Když tak někdy do tmy večerní se dívám
mívám pocit
že jsi stejně nikdy a nikam neodešel
že jen pár tvých věcí a vlasy v hřebenu
tě zavolají zpět
že ses jen na okamžik ztratil
v zapomnění času
a ten jen chvíli přestal existovat

hodiny ale nepřestaly tlouci
střídá se den za dnem
bílá nabírá do černé
jako by už nikdy nebylo
puntíkaté a strakaté

jen ve mně
hodiny pořád stojí
a nemám sílu posunout kyvadlo

v tom čase se ztrácím a mám strach
že se rozplynu
že přestanu být

to kyvadlo nikdo nezastaví
a my se budeme dál v čase míjet