Snad zase jednou.....

Život je marnivost, láska je strach.
Jako opadané listí - to podzim jim byl vrah.

Ale kdo zabil Tvojí lásku? kdo zničil tenhle cit?
Proč se tak stalo?
Já chci taky kousek svýho štěstí mít.

Sedím sama v posteli studené, v srdci chlad.
Je to asi už tak dáno, že jeden má vždycky více rád.

Chtěla sem být Tvým sluníčkem,
které zpříjemňuje každé Tvé raní probuzení.

Být Tvou teplou peřinou,
když před zimou kam se schovat není.

Tvým nočním sněním,
které přivede Tě až k oblakům.

Chtěla bych být celý Tvůj svět
a spolu věřit zázrakům.

Ale nejsem nic, spadla sem tvrdě na zem,
pořád Tě miluju...Já vím...promiň...sem asi blázen.

Pořád toužím, doufám a občas ještě sním...
že jednou si vše uvědomíš,
a budem spolu znovu sdílet společný stín.