Příště tě zastavím

Příště tě zastavím

Proč pokaždé,
když mě znovu shledáváš,
lekneš se a utíkáš?
Proč, když mě spatříš,
se usmíváš a srdce mi
na talíři servíruješ?
Na co pak myslíš,
když odejdeš?
Proč mi vždy po dlouhé době,
oplácíš úsměvy a snažíš si u mě
znovu získat sympatie?
Pak se jednoduše
u branky zastavíš
a když se dívám a čekám,
tak se rozloučíš.
Příště tě zastavím,
příště se tě zeptám.
Víš, že na to často myslím,
ale ty to neumíš,
nedokážeš se postavit obavám.
Až se příště
u branky budeme loučit,
nenechám tě opět mi ublížit.
stejně se ode mě nikdy
nadobro neodloučíš.
A teď mi vysvětli,
proč ti tohle vždy toleruji?
Možná proto, že vím,
když tam stojíš,
že cosi v tvém tichu,
mluví jasně k mému sluchu,
a proto vždy tuším,
že se prostě jenom bojíš….

….říct „miluji tě“ mým uším.