Symfonie noci

V hlavě Ti stále zní slavíkův hlas,
který líbezně hladí po tváři.
Můra dosedla na Tvůj blond vlas,
zatímco udiveně čteš ve snáři.

Spalující touha září z očí Tvých,
když se díváš do těch mých.
Do kouta snář rychle odhazuješ,
čímž můru od vlasů odrazuješ.

Hřejivý dotek Tvých rtů na mé tváři,
na mysli slova „Ty můj jeden lháři.“
Chtíč však vítězí, slavíkův hlas slyšíš,
v duchu tiše do noci prosebně křičíš.

Jak noty symfonie sehraný v dokonalost,
víme, čím tomu druhému udělat radost.
Rudou růži bez trnů na Tvé tělo,
tak jak by se to vždycky mělo.